Různé podoby systemických konstelací: Od rodinných příběhů k archetypům a vnitřním obrazům
Konstelaci můžeme postavit na partnerský vztah, pracovní situaci, vlastní životní téma nebo abstraktní pojem. Můžeme zkoumat rodinný příběh, archetyp či vnitřní konflikt.
A nemusíme přitom vždy pracovat se skupinou živých zástupců.
Rodinné a partnerské konstelace
Klasické rodinné konstelace, které rozvinul Bert Hellinger, se zaměřují na vztahy a skryté dynamiky v rodinném systému.
Mohou se zabývat vztahy mezi rodiči a dětmi, partnerstvím, sourozeneckými vztahy, předchozími partnery i osudy předků.
V Hellingerově přístupu má zásadní význam právo na příslušnost, respektování pořadí a rovnováha mezi dáváním a přijímáním.
Konceptuální konstelace: Když do pole vstupují pojmy a archetypy
Konceptuální konstelace rozšiřují konstelační práci za hranice konkrétních rodinných příběhů.
Namísto jednotlivých členů rodiny mohou do konstelace vstupovat abstraktní pojmy, hodnoty, principy, síly nebo archetypy.
Například:
Peníze, Nedostatek, Hojnost, Úspěch.
Láska, Strach, Svoboda, Závislost.
Život, Smrt, Osud, Spravedlnost.
Ženský a mužský princip, Čas, Věčnost.
Takové uspořádání umožňuje zkoumat vztahy mezi jednotlivými pojmy, jejich vzájemné působení a proměny, které se v konstelaci odehrávají.
Konceptuální práce však může jít ještě mnohem dál.
Joy Manne ve své knize Conceptual Constellations: Constellating Story and Archetype popisuje konstelace zaměřené na pohádky, mýty, archetypální příběhy, společenské vzorce, sexualitu nebo vztahy mezi muži a ženami.
Pracuje například s archetypy řecké mytologie nebo s postavami pohádek.
V tomto pojetí se konceptuální konstelace mohou zabývat otázkami, které přesahují příběh jedné konkrétní rodiny.
Co se děje, když do pole postavíme samotnou Lásku? Jaký vztah má Svoboda k Bezpečí? Co se ukáže mezi Životem a Smrtí?
Konceptuální konstelace umožňují takové otázky zkoumat prostřednictvím prostorového obrazu a přímého prožitku.
Joy Manne přitom upozorňuje na důležitý rozdíl mezi rodinnými a konceptuálními konstelacemi. Zatímco v rodinných konstelacích klient zpravidla hledá řešení své konkrétní situace, konceptuální práce může mít především poznávací a zkoumající charakter.
Nemusí vést k jediné odpovědi.
Může otevřít nové vrstvy významu a umožnit nám nahlédnout na archetypální vzorce lidského jednání.
Strukturní konstelace
Příbuznou oblastí jsou strukturní konstelace, spojené zejména s prací Matthiase Vargy von Kibéda a Insy Sparrerové.
Zaměřují se na strukturu vztahů mezi prvky určitého problému nebo situace.
Do konstelace mohou vstupovat například cíl, překážka, zdroje nebo různé možnosti rozhodnutí.
Konceptuální a strukturní konstelace tedy mohou používat podobné prvky. Je však užitečné rozlišovat jejich konkrétní metodické přístupy.
Organizační a firemní konstelace
Systemický přístup lze využít také při práci s organizacemi a pracovními týmy.
Konstelace mohou zkoumat vztahy mezi členy týmu, jednotlivými odděleními, vedením organizace, klienty nebo určitým projektem.
Umožňují nahlédnout na uspořádání pracovního systému a na dynamiky, které se v něm projevují.
Individuální konstelace
Konstelace nemusí vždy probíhat ve skupině.
Při individuálním setkání mohou být členové systému zastoupeni například figurkami, předměty nebo značkami rozmístěnými v prostoru.
Klient tak může zkoumat vztahy mezi jednotlivými prvky systému bez přítomnosti skupiny zástupců.
Zvláštní podobou individuální práce jsou vizualizované konstelace.
Vizualizované konstelace podle Ursuly Franke Bryson
Ursula Franke Bryson se vizualizovaným konstelacím podrobně věnuje ve své knize In My Mind's Eye: Family Constellations in Individual Therapy and Counselling.
Při této práci se celá konstelace odehrává ve vnitřním obrazu klienta.
Klient může zůstat sedět a pod vedením konsteláře si představit svou situaci. Vnímá, kde se jednotlivé osoby nebo prvky nacházejí, jak jsou vůči sobě postaveny, kam se dívají a co se mezi nimi odehrává.
Důležitou součástí práce jsou také tělesné pocity, emoce a impulzy, které se v souvislosti s obrazem objevují.
Konstelář může postupně přivádět do obrazu další osoby nebo prvky. Sleduje, co se mění, jaké pohyby vznikají a kam se celý proces vyvíjí.
Někdy se původní obraz postupně promění v obraz řešení.
Franke zdůrazňuje, že klient si během vizualizace může ponechat oči otevřené či zavřené a kdykoliv práci přerušit. Podstatné je, aby měl dostatek prostoru pro svůj vlastní prožitek.
Vizualizované konstelace tak umožňují pracovat se systémovým obrazem i bez jeho fyzického rozestavení.
Mohou se jednotlivé přístupy kombinovat?
Ano. Je však důležité rozlišovat, co v konstelaci zkoumáme a jakým způsobem s tím pracujeme.
Rodinné, konceptuální nebo organizační konstelace popisují především oblast či předmět zkoumání. Skupinová, individuální a vizualizovaná konstelace popisují způsob provedení.
Konceptuální téma proto může být předmětem skupinové konstelace i individuální práce ve vnitřním obrazu.
Právě možnost pracovat s abstraktními pojmy, archetypy a vnitřními obrazy otevírá konstelacím další rozměr.
Můžeme zkoumat vztahy v konkrétní rodině. Stejně tak se můžeme ptát, jaký obraz v sobě neseme o Lásce, Životě, Svobodě nebo vlastním místě ve světě.
A někdy právě taková otázka otevře souvislosti, které bychom jiným způsobem vůbec nehledali.